8.kapitola - Krásný odvoz
11. listopadu 2008 v 22:39 | KarQel
|
Ff- Dávno ztracené štěstí
8.kapitola
Celou noc jsem nespala,pořád jsem musela přemýšlet nad tím,co se stalo předevčírem večer…Na jeho oči,na ten krásný polibek…Když mi ráno zazvonil budík,dávno už jsem nespala… Přemýšlela jsem,jak se k němu mám chovat…Jestli se s ním mám držet za ruce,jestli ho mám na uvítanou políbit… Včera jsem nebyla ve škole,nemělo to cenu tam chodit,když tam ani on nebyl…
Jak jsem potom ráno zjistila,Alice mi vyházela snad všechno…nechala mi jenom jedny džíny ,asi dvě mikiny pár triček a konec… Asi předpokládala že to si vemu dneska na sebe a ostatní koupíme,jak slibovala… Ta je milá…
Tak si na sebe vemu jediné džíny,které mi tu nechala,potom tričko s Mickey myškou a mikinu…Sotva si udělám křupky s mlékem,někdo zazvoní…
"Hned tam budu" zařvu zase …To by mě zajímalo,koho to sem zavlálo dneska… Že by pošta? Ne ta chodí odpoledne,ne ta mi to spíše vždy hodí do schránky …
"Ahoj ." Krásně se na mě usměje můj anděl…To mě mohlo napadnout že to bude on..Ale další přemýšlení jsem nestihla,krásně mě políbil…
"Slečno,dovolíte mi vás svézt mým autem do školy?" Zeptal se mě..
"S radostí dovolím" Odpověděla jsem s úsměvem,rychle vzala kabát a zavřela dům…
"S radostí dovolím" Odpověděla jsem s úsměvem,rychle vzala kabát a zavřela dům…
Ještě nikdy jsem neviděla jeho auto,vždycky se nějak vmáčkly všichni do jednoho auta…
Bylo vidět,že jejich rodina není z těch průměrných ale bohatých…
Ladným pohybem mi otevřel dveře jako pravý gentleman .
Potom rychlými kroky obešel auto a sedl si na místo řidiče…Ten je tak rozkošném když se mračí…Počkejte,proč se mračí?
"Děje se něco?"Zeptám se ho trochu neklidným hlasem…Doufám že sem něco neudělala špatně…Hned jak jsem se zeptala se mu na tváři rozlil krásný úsměv
"ne,vůbec nic…Jen jsem se zamyslel" odpoví s úsměvem,ale není to takový upřímný… Jen kdyby věděl jak mu sluší,když se trochu mračí… Jakoby mě uslyšel,tak mu zacukaly koutky…
Konečně jsme přijely na parkoviště a jakoby naschvál zaparkoval auto ve stejné chvilce jako Claudie…Nebo spíše naopak,ona se zaparkovala na místě,kde obyčejně parkuju já-vedle jejich aut…Je mi jasný,že to udělala naschvál abych nemohla najít místo k parkování…Jenže si na to našla špatný den…Když uviděla Edwarda,hned nasadila ten její svůdný pohled i úsměv…Upravila si trochu zvou mini sukničku a pozdravila Edwarda…
Ten se na mě jenom hezky ušklíbl a šel mi otevřít dveře…Claudie si mě nejspíš nevšimla…Aspoň ne do teď… Hned jak mi otevřel Edward dveře,napřáhl ke mně ruku…
"Už jsem ti řikal,jak ti to dneska nehorázně sluší?" Zeptal se mě Edward svudným hlasem a mě se málem podlomila kolena…Jakoby to ucítil,vzal mě rukama za boku abych nespadla..Ono by to ani nešla,byla jsem opřená o jeho auto a on se opíral o mě…
Za jeho zády jsem viděla,jak mě nenávistně spražila pohledem Claudie i její ostatní kámošky…
Tak tohle je velmi špatný,ale v okamžiku,kdy se mě Edward lehce dotkl rty jsem na to přestala myslet…
"Hey,vy tam…Přestaňte se tady tak ocucávat…Jste před školou!" Zařve na nás ze srandy Emmet…Ten taky musí všechno zkazit…
Hodím po něm jenom nasraný pohled,ale dlouho mi to nevydrží a rozesměju se..
"Emmete,prosím tě…Z tebe roste fakt pěkná holka." Při pohledu na Emmeta se rozesměju…Trochu nám holčičí,ten má pomalu větší hruď jak já…
"Nesměj se…Vsadil jsem se tady s chytráma Edwardem a Jasperem…Máš být vlastně ráda,že ten tvůj to vyhrál,jinak by tě všichni považovaly na lesbu…" Teď už se směje každý…
"Jo a na jak dlouho to máš mít?"
"No přesně za 2minuty a 23…22…20..sekund si to mám sundat " Zase se rozesměju…
"Tak to být tebou tu ty dvě minuty zůstanu,jinak si tě fakt nějaký pěkný týpan na chodbě splete s holkou.."
"Jo tak to by dostal do nosu hošánek"
"Hele klid vy dva,za chvilku zvoní…Ty si to prosím tě sundej,Emmete…Nechci jít vedle chlapa v podprsence a vy dva se zase přestaňte líbat,to snad vydržíte,ne? Edwarde! Co jsem řekla! " Směje se z nás ze všech Rosalie…Tak se od sebe s Edwardem zase odtrhneme a jdeme směr škola…No tak už se to asi rozneslo pěkně po škole,že jsme s Edwardem spolu..Všichni na nás koukají,není mi to zrovna příjemný.Edward to zřejmě vycítí a ještě pěvnějc mě chytne kolem pasu…
Najednou si před nás napochoduje Claudie s andělským úsměvem přijde k Edwardovi a dělá,že si tý ruky kolem pasu nevšimla…
7.kapitola - Polibek
11. listopadu 2008 v 20:40 | KarQel
|
Ff- Dávno ztracené štěstí
7.kapitola
Ležím na posteli a přemýšlím…Co to že se se mnou baví rodina Cullenů? Jak jsem slyšela různě od lidí,tak je to tajemná rodina,která o sobě nedá nic říct a s nikým se nebaví…
Uběhl týden od té události v jídelně a já jsem se s nima docela seznámila…Teda nechodím všude s nima ani s nikým z nich kromě Alice a Edwarda nesedím ,ale jen někdy přisednu k jejich stolu v jídelně…Ale nejvíc z nich si teda rozumím s Edwardem… Je fakt super,radí mi při přírodopisu,protože kvůli kómatu a děcáku jsem hodně pozadu…Hodně jsme se sblížili… Někdy mám dokonce pocit že mi umí Edward číst myšlenky,nebo že by to bylo tak vidět v mých očích? Dneska jsem už druhým dnem doma,nějak na mě leze angína,tak jsem radši doma. A i škola už mi leze krkem…
Najednou se domem rozezní domovní zvonek …
"Hned tam buduu…" Zakřičím směrem ke dveřím…Hmm,kdo by to tak asi mohl být? Kdo by byl u mě před barákem v 7hodin večer… Vezmu si na sebe jenom župan,protože ve svémocní košilce těsně pod zadek s obrázkem medvídka Púa bych fakt jít otevřít nemohla…
Když otevřu dveře,málem mě trefí… Přede mnou teď stojej na kost promočený Edward s Alicí,která je na tom úplně stejně…
"Ahooooj,tak nás napadlo že se na tebe podíváme,co že to nechodíš do školy,ty simulantko…" pozdraví mě energicky Alice…
"Ahoooj,Nejdřív jsem chtěl jít sám,jenže Alice se nedala.." Hodil na mě Edward svůj omluvný kukuč…"
Já než se proberu…
"Eh,jo ahoj promin já jsem vás tu nečekala tak jděte dál…Toho bordelu si nevšímejte…" Néé bože můj to je trapas. Oni tak krásní i když jsou promočení a já s rozcuchanými vlasy,v košilce a v župánku…Fakt povedený…
"No můžete si tu sednout třeba na pohovku,hned jsem zpátky jen se obleču…" posadím je na pohovku a už si to mířim do pokoje…
"Nemusíš,tobě to sluší i tak.." Usměje se na mě Edward a já zcela jistě zase zrudnu…
"Edwarde! Kroť se,nevidíš co s ní děláš?" Ze srandy kárá Alice Edwarda a sama se mi směje jak jsem z toho celá rudá…Já se jen so nejrychleji zabarikáduju ve svém pokoji..
Za 10minut už vyjdu z pokoje v džínech,tričku a mikině…
"Proboha,co to máš na sobě?" Vylekám Alici z jejího prohlížení mého časopisu tím,že se tam ukážu ve džínech a mikině..
"Alici,ted ji pro změnu nech ty,vždyť ji to nehorázně sluší" Usměje se na mě Edward… Zdálo se mi to nebo to měl bejt kompliment? Já bych měla trénovat ovládání prokrvování měho obličeje…
"Edwarde ale koukni se! A nech těch komplimentů,na to budeš mít času dost!" Řekne Alice naoko naštvaně Edwardovi…
"Jako holka,až ty se uzdravíš ihned se mnou a s Rose pojedeš nakupovat… Ukaž mi vůbec tvojí skříň" Rozkázala mi a já neměla na vybranou tak jsem ji zavedla do svého pokoje…
"Nech mě tu o samotě,jo? " Usmála se na mě a když viděla můj otazník v očích tak jen dodala .: "Neboj ,nic ti nevemu…Jdi na Edwardem"
Tak jsem ji poslechla,zavřela dveře a šla do obýváku za Edwardem…
"No…Eh…Nechceš něco k jídlu nebo k pití? " Vypadne ze mě něco,ale naštěstí nic hrozného…
"Ne ,to je dobrý,nic nechci" Usmál se na mě překrásně,což už jsem nedokázala ustát a když viděl že se asi pomalu sesunu k zemi,bleskově ke mně přiskočil a zadržel…
Ted jsme tam stály uprostřed pokoje sotva 5centimetrů od sebe…Jeho svěží ledový dech mě hladil po tváři…Najednou se ke mně pomalu přibližoval,věděla jsem co se stane a modlila jsem se,aby si o nerozmyslel…Jenže najednou se otevřely dveře,což znamenalo,že jsme od sebe v rychlosti odskočili…
"Alice!!!" Zavrčel na ní mírně naštvaný Edward… Já jsem se jenom nervózně usmála…
"Děti,děti,děti…Na pár minut vás tu nechám samotné a vy už takhle,jo?" Smála se celá pobavená Alice..Pak jsem si všimla odpadkových igelitek velký a hlavně plných,které držela Alice…
"Ehm,Alice? Můžu vědět,co máš v těch igelitkách?" Zeptala jsem se se zájmem ale přesně jsem věděla,co v nich má…
"Mno,tak jsem ti mírně prohrabala tvůj šatník a pár věcí se mi tam zdálo zbytečných.." Řekla s andělským úsměvem Alice a když viděla,že za chvilku nejspíš vybuchnu,tak se radši vytratila pryč se slovy "Tak se měj Bello,zejtra ve škole…" Usmála se,mrkla na Edwarda a mazala pryč…
"Grrrr" Odfrkla jsem si když za sebou zavřela dveře…
Najednou stál Edward za mnou a svýma ledovýma rukama mě zezadu objal kolem pasu…
"Kde že jsme to skončili?" Zašeptal mi otázku do ouška a jeho dech mě příjemně hladil na rameni… Nenechal mě odpovědět,rychlostí blesku si mě otočil abych se na něj mohla podívat a pomalu se začal přibližovat k mým rtům…Když jsme překonaly mezi sebou všechny bariéry,dala jsem jedun roku do jeho vlasů a druhou jsem mu přejížděla po zádech… Najednou pootevřel ústa…Čekal ,až udělám to samý a když se to stalo,pronikl jeho jazyk k mému… Ten polibek byl tak…Něžný,ledový,chtivý a hlavně krásný… Kdybych nemusela,nikdy bych se od něj neodtrhla… Jenže on musel… Odtrhl se ode mě a pohlédl mi do očí těma svýma krásnýma zlatýma očima…
"Kde že jsme to skončili?" Zašeptal mi otázku do ouška a jeho dech mě příjemně hladil na rameni… Nenechal mě odpovědět,rychlostí blesku si mě otočil abych se na něj mohla podívat a pomalu se začal přibližovat k mým rtům…Když jsme překonaly mezi sebou všechny bariéry,dala jsem jedun roku do jeho vlasů a druhou jsem mu přejížděla po zádech… Najednou pootevřel ústa…Čekal ,až udělám to samý a když se to stalo,pronikl jeho jazyk k mému… Ten polibek byl tak…Něžný,ledový,chtivý a hlavně krásný… Kdybych nemusela,nikdy bych se od něj neodtrhla… Jenže on musel… Odtrhl se ode mě a pohlédl mi do očí těma svýma krásnýma zlatýma očima…
"Promin,ale už musím jít…Čekají na mě doma,zejtra nebudeme ve škole,jedeme na rodinnou vyjížďku ale pozítří už jo…Tak se měj Bells,ahoj" Řekl tím svým neodolatelným hlasem a bylo vidět i slyšet,jak ho to mrzí… Nakonec mě ještě jednou krásně políbil a odešel…
6.kapitola - Jídelna
11. listopadu 2008 v 18:35 | KarQel
|
Ff- Dávno ztracené štěstí
6.kapitola
Štráduju si to chodbou do jídelny… Ehm,tohle bude trochu oříšek…Celá jídelna je plná a já se tady s nikým neznám,s nikým jsem ani neprohodila řeč… Takže ke komu si sednout? Tak to nechám na náhodě. Jdu si vzít jídlo a které ale po chvilce málem upustim když se přede mnou objeví ta blondýna se slovy : Nechceš si sednout k mému stolu?
Tak jsem jenom kývla a šla jako poslušný psí ocásek hned za ní… Když jsme procházely jídelnou skoro každý se na mě otáčel…Najednou jsem před sebou uviděla stůl u kterého seděl Edward a ta dívka,kterou jsem potkala na francouzštině… Jenže nebyly sami, měly u stolu ještě neuvěřitelně krásnou dívku,blonďaté vlasy měla skoro po pás,bílou pleť a zlaté oči… a ještě dva kluky,kteří ke mně seděly zády… Ted jsem si 100% jistá že to musejí být všichni sourozenci… Nikdy jsem neviděla tak krásnou rodinu… Když jsme procházely kolem,ta ořede mnou hodila na Edwarda svůdný pohled jenže ten si jí nevšímal… Koukal se na mě…Když jsem registrovala jeho pohled,pěkně se na mě usmál..Bože co mi to dalo abych se udržela na nohách …Cítila jsem,jak mi snad všechna krev nabíhá do obličeje… To snad ne,zase vypadám jako rajče…No a toho si jak jinak všiml i Edward,což na jeho obličeji vzbudilo ještě větší úsměv… Ta přede mnou mě probodla hnusným pohledem a pokračovala dál…Tak jsem šla za ní…Nakonec jsme došly ke stolu,kde jsem se asi měla posadit…
"No tak teda,já jsem Claudie,tohle je Vanessa a Mandy…" Představila mi ta blondýna hnusným hlasem další dvě holky u stolu…
"No a tohle je John- můj kluk, Adam- můj bráška a Peter…" představila mi další tři kluky… Musím uznat že všichni jsou tady tk…pěkný ale nemohly se nijak rovnat s Edwardem a nejspíše s jeho rodinou…
"Těší mě,já jsem Isabella" přestavila jsem se taky
"No tak,ty jsi tady nová,že jo? Tak ti to řeknu takhle…Drž se dál od Cullenových…" hodila na mě nenávistný pohled..Cullenovi? No nejspíš mluvila o Edwardovi a jeho sourozencích …
"Proč?"
"No tak za 1. Edward je můj…" nedořekla to a já ji do toho skočila…
"Počkej,nechodíš ty s Johnem?" Chtěla jsem na nějk ukázat jenže jsem zjistila že už u stolu není…
"To neznamená že nemám zálusk na Edwarda,no a za 2.stejně se k nim nehodíš.." zpražila mě hrozivým pohledem,který měl také znamenat že se mám zpakovat a jít jinam…Jenže kam si teď mám sednout? Když jsem si stoupla a rozhlédla jsem se po jídelně,nebyl volný žádný stůl a ani jsem od žádného stolu nikoho neznala…Takže jediná možnost byla jít vyhodit jídlo a jet domů..Když jsem zase procházela kolem stolu s Edwardem,zaslechla jsem jak od toho stolu někdo zvolal moje jméno…
"Isabello? Nechceš si přisednout k nám?" zeptala se mě ta blondýna svým krásným zvonkovým hlasem…Byla jsem zaskočena,vždyť je ani neznám a oni mě také ne,proč mě chtějí u jejich stolu?
"Ale jo,díky " Odpověděla jsem,usmála se a sedla si vedle té blondýny na židly,na kterou ukazovala…
"Ahoj,jseš nová viď? Máme společně dějepis…Já jsem Rosalie…" představila se mile…
"Ahoj,já jsem Emmet…Rose kluk…" Promluvil na mě s úšklebkem Emmet a podal mi ruku…Byl velký a pěkně namakaný,působil na mě jako medvěd ale jediný čím se od všech nelišil bylo krásné oči,bílá pleť a celkový pěkný vzhled…
"A já jsem Alice,my spolu máme francouzštinu," pokračovala v představování Alice "Já jsem Edwardova,Rose a Emmetova sestra…" Usmála se na mě také mile
" No a já jsem Jasper,Alicin kluk a ostatních bráška…" Prohodil vesele ten Jasper…
Tak v tomhle jsem měla zmatek…
Ostatní si toho asi všimli a rozesmály se…Já jsem se jenom nervózně usmála…
"No abys v tom neměla zmatek,Všichni jsme tady jakoby sourozenci ale nevlastní… Naši rodiče Carlisl a Esmé nemohly mít děti tak si nás adoptovaly, a dopadlo to tak že Alice se dala dohromady s Jasperem a Rosalie s Emmetem. " Usmál se na mě při tom jak mi to vysvětloval..
"Ehm,aha…Tak to jo,těší mě " Usmála jsem se na všechny
"A co ty? Jak se vlastně jmenuješ ty? " zeptal se mě Emmet…Ale potom mu došlo,že moje jméno tu už padlo ale nevadí…
"Já jsem Isabella Swan,ale prosím,řikejte mi Bella.." představila jsem se…
5.Kapitola - První den ve škole 2/2
11. listopadu 2008 v 17:33 | KarQel
|
Ff- Dávno ztracené štěstí
5.kapitola
"Jmenuju se Isabella Swan,do Forks jsem se přistěhovala kvůli smtri mých rodičů…Ve čtrnácti jsme celá rodina,toť já ,máma a táta odjížděly zrovna od jezera a rodiče se pohádaly a dopadlo to srážkou s kamionem…" na chvilku jsem se zastavila popadnout dech… Nemusím to řikat,tak proč to řikám? Půlka třídy je v šoku… Je vidět že tohle by nečekaly…
"Já jsem to přežila…Jenže když mi doktor řekl že rodiči to nepřežili,tak jsem se psychicky i fyzicky zhroutila..Upadla jsem do bezvědomý na dva roky… Když jsem se zázračně probudila,šla jsem do děcáku…před čtyřmi měsíci mě propustili ať si jdu žít vlastní život..Nedokázala jsem tam bydlet a koukat se na město,kde se to stalo tak jsem se rozhodla odstěhovat..Pak jsem zjistila že jsem zdědila domek a auto tk jsem se sem přestěhovala…Tohle by stačilo,pane učiteli nebo mám ještě říct podrobnosti ohledně nehody?" Řekla jsem a už mi z očí ukapávaly slzy… Nemohla jsem je udržet…Nějaká blondýna ze druhé lavice se posměšně uchechtla,myslela si že jen pro mě jenže jak bylo ve třídě ticho,všichni se na ní otočili…
"Ehm,tak to jsem netušil..Omlouvám se" rozkoktal se učitel
"Na to je trochu pozdě,nemyslíte? " vztekle jsem odvětila a jen přidala
"Asi nebudete mít nic proti jestli na pár minutek zajdu na záchod?" zeptala jsem se ale i kdyby řekl že nemůžu,stejnak bych odešla…
Záchod byl hned vedle třídy ,takže jsem moc dlouho jít nemusela…
Rukama jsem se opřela o umyvadlo a vzhlédla do zrcadla. Byla jsem děsně podobná mámě… Stejný vlasy,stejný oči,jedině nos po tátovi.. Proč mi to udělaly?
Po deseti minutách jsem se vrátila do třídy… Měla jsem červené oči od pláče a řasenku úplně rozmazanou…Teda až tak ne,pokoušela jsem se trochu se přivést k pořádku ale stopu tam nějaké jsou,no…
"Kam si mám sednout?" Zeptám se.
"Tak třeba k…No tak jediné místo je u pana Cullena. " odpoví mi a ukážu směrem k tomu překrásnýmu klukovi… Ten se na mě jenom lehce usměje a pokáže rukou že si mám sednout…
Ta blondýna po mě jenom hodí vražedným pohledem…
"Ahoj." Pozdravim ho nesměle a mírným úsměvem.
"Ahoj,já jsem Edward " Odpoví mi mile… Ten je rozkošném.. Jeho úsměv se roztáhne ještě víc jakoby věděl nad čim přemejšlim…Bože já jsem tu jenom pár minut a už o něm básním,já jsem neuveřitelná…
Učitel po nás střelí pohledem takže se radši oba narovnáme a začneme poslouchat látku… Nevim proč ale mám takový divný pocit ,že na mě pořád kouká…Nezabývám se s tím a pokračuju ve svých myšlenkách,které jsem vedla na záchodě… a zase se neubráním jedné slze…Mě to nikdy nepřejde,proč jste mi to udělali? :'(
Najednou se rozezvoní zvonek a tím mě zbaví těch všech myšlenek…
Hm,dobrý teď mám francouzštinu… Další skvělá hodina…
Pomalu se sunu k učebně francouzštiny a jako vždy s nadějí,že se učitel/ka nebude vyptávat…
Do třídy vejdu se zvoněním ,takže aspoň vidím jaká místa jsou obsazená a jaká ne…
Nakonec sem si sedla do poslední lavice,která nebyla nikým obsazená,takže jsem tam seděla sama,ale ne dlouho…
5minut po zvonění do třídy vtrhla holka,menší postavy s rozcuchanými vlasy nad ramena…
Nevím proč,ale zdála se mi jako sestra Edwarda… Stejně bílá,stejné krásné oči a celkově stejně krásná…
"Omlouvám se,musela jsem si něco vyřídit…" promluvila andělským hláskem na učitelku a ta jen pokynula hlavou ať si jde sednout…
Svým ladným krokem si šla sednou do další prázdné lavice přede mnou… Když si sedala,hodila po mě rychle pohledem,ani jsem nestihla zjistit co se v jejích očích odehrávalo…
Škola uběhla docela rychle a bylo čas jít do jídelny na jídlo..Moc se mi nechtělo jíst ale stejně jsem šla…
4.kapitola - První den ve škole 1/2
11. listopadu 2008 v 16:32 | KarQel
|
Ff- Dávno ztracené štěstí
4.kapitola

Tak,už uběhl ten týden… V práci mě přijaly,budu pracovat každý den kromě neděle od sedmi večer do deseti.To mi docela vyhovuje,stejně skoro nikdy nespím… Ve škole jsem taky všechno vyřešila,takže zítra jdu do nové školy… To bude zase vopruz,všichni na mě budou koukat… Diskutovat o mě,kdo asi jsem a učitelé si mě postaví před celou třídu s větou : No tak nám o sobě něco povězte… Nemám v plánu si hledat kamarády,vystačím si sama…Kamarádi znamenají že se mě bude každý vyptávat odkud jsem se přistěhovala,Proč bydlím sama a prostě o mé minulosti… A to nepotřebuju… Byly tři hodiny tak jsem se rozhodla zajet do menšího obchodního centra tady ve Forks… potřebuju si koupit něco na sebe…
Jedu ve svém nové bílé audině a vidím jak se lidé za mým autem otáčejí…Nejspíš tady není zvykem,že tu má někdo dobré auto… Konečně vidím před sebou starou budovu s nápisem : Střední škola Forks zabočim na parkoviště… Jak vidím podle aut,tak asi jedu s mírným spožděním…To nemám ráda,když vejdu do třídy a všechny zraky se otočí ke dveřem,jaký to stvoření přišlo na hodinu pozdě.. Nejsem ráda středem pozornosti. Vyjdu ze svého auta,stisknu tlačítko abych zamkla a vydám se do školy…Už jsem tu byla,když jsem se chtěla sem přihlásit,tak vím přesně kde je ředitelna…
"Dále" ozve se po mém zaťukání na dveře…
"Á,vy musíte být Isabella Swan,viďte?" Koukne na mě trochu starší žena v černém saku a kalhotách.
"Ano,to jsem já" Tihle větu jsem poslední dobou používala až moc často…
"Jo,tak já teď moc času nemám,zdáte se velmi slušnou dívkou takže s řádem vás určitě seznamovat nemusím… Tady máte plánek školy a rozvrh vašich hodin…Instrukce jaké sešity a učebnice dostaneš od vyučujících… Tak doufám že se ti tady bude líbit…Měj se " Řekne mi v rychlosti nejspíš určitě ředitelka a mávne rukou ke dveřím v gestu,že už můžu odejít…
"ehm..Děkuji nashledanou " rozloučim se a jdu pátrat po mé první třídě…Hmm,Přírodopis…
Vejdu do třídy a reakce je jasná…Všechny zraky se opřou o mě… Nějací na mě koukají se zájmem,nějací opovrženými pohledy a někdo prostě s nezájmem…No nedivím se,nejsem zrovna nějaká miss ani nic…Prostě holka bez make-upu ,vlasy rychle do culíky,na sebe co padne pod ruku a pryč…
"Dobrý den" pozdravim nesměle učitele…Není mi sympatický,malý muž,trochu při těle. Celý se potí,menší bradka a na hlavě skoro samá pleš a obličej s výrazem : Kdybych mohl,zabil bych tě…
"Hmm,vy musíte být Isabella Swan,co? Děti,vaše nová spolužačka…" řekl otráveným hlasem stejnou větu,kterou už vyslovilo tisíce lidí…
Jen jsem přikývla na znamení souhlasu a on pokračoval…
"No tak se nám představte" Už jsem si naplánovala co jim řeknu…Teda co řeknu učitelovi,abych o sobě nic řikat nemusela..
"Ehm,pane učiteli? Nemohly by jsme tohle obejít?"
Ostatní se na mě podívaly a bylo vidět že se diví…Asi tomuhle učiteli nikdo nikdy neřekl 'ne'…Ups…
"Ne nemohly,řekni o sobě něco jinak se podívám do tvé složky a řeknu to sám.." tohle jsem nepochopila,vidí mě po prvé v životě a už je na mě nepříjemný…Takže přírodopis předem vyškrtu z oblíbených předmětů…
Postavím se naproti třídy a pomalu sjedu všechny kdo tam sedí… Můj pohled se ale sekne na jedné osobě… Sedí v poslední lavici sám a vůbec nevnímá,co se okolo něho děje…Jakoby vycítil můj pohled,tak zvedl hlavu a zabodl se mi svýma očima do mých…To je neuvěřitelný,nikdy jsem neviděla tak krásného člověka… Jeho nahnědlé bronz vlasy jsou mírně rozcuchané… Jeho pleť je ta čistá a neuvěřitelně bílá… a jeho oči… Ty jeho oči,tak krásný a mají tak neobyčejnou barvu…Najednou se mírně usmál,jakoby mi četl myšlenky… Já jenom zrudla a pár lidí ve třídě se zachechtalo..
"Tak bude to,nebo budu muset zajít za vaší složkou?" Zeptal se už mírně naštvaně učitel…
"Eh,Jmenuji se Isabella Swan,mám ráda fotografování a přistěhovala jsem se sem z Phoenixu…" Doufala jsem že to stačí ale marně…
"Proboha… Vy jste… Tak třeba o rodičích jak pracují prostě všechno!" tohle jsem nepochopila…Proč to dělá? Já nic řikat nechci,to ho nenapadlo že tohle už je soukromý?
"Pane učiteli ale já…" nestihnu doříct a on jen rozzlobeně praští pěstí do lavice…Tak to radši řeknu a ať se potom sžírá zahanbeným pocitem!